Dzięki mojemu przyjacielowi Radovanovi (Hradec Kralove) mamy także czeską wersję:
Hřbitov vězňů německého tábora v Borovicích - válečných zajatců různých národností a polských účastníků nucených prací na výstavbě Sudetské silnice, kteří zahynuli nebo byli zavraděni německými dozorci v letech 1939-1945
Zpevněná lesní cesta údolím řeky Kacza, spojující Podgórzyn a Borovice byla zbudována díky nadlesnímu Mayntzovi hraběte von Schaffgotsch v letech 1902-1904. V roku 1937 byla vyasfaltována. ?sei vybudovali silnici spojující pindlerův Mlýn s Krkonoským sedlem v letech 1914-1921. V roce 1938 dovrili Němci anexi ?seskoslovenska a měli záměr propojit slezskou a českou stranu Krkono. Jednalo se zajisté o investici strategického charakteru a vojenského významu. Ji před koncem třicátých let byla započata stavba Sudetské cesty z Borovic směrem ke Krkonoskému sedlu (v místech, kde se nachází polská bouda Odrodzenie a česká pindlerova bouda).
Práce byly svěřeny legnické firmě H. Plüschke. V lese mezi Borovicemi a Przesiekou, v údolí řeky Mya, byla ve výce 635 m n. m. na ploe kolem 2 hektarů vybudována četná ubytovací zařízení pro dělníky.
Pracovní tábor Sudetské cesty na konci třicátých let, na pozadí hora Czoło 874 m n. m.
V době 2. světové války byly budovy uívány zpočátku jako tábor nucených prací (Arbeitskommando č. 374) a později jako zajatecký tábor, jeho vězni budovali v nelidských podmínkách Sudetskou cestu.
Ji v říjnu 1939 byla na místo dopravena první skupina polských dělníků, kteří museli postavit baráky pro obyvatele budoucího lágru.
20. dubna 1940 dorazil do Jelení Gory transport 2000 Poláků ze Slezska, svezených ze Sosnowce, Bedziny a Olkusze na nucené práce. ?sást z nich, v počtu asi 100 osob, byla nasazena v Borovicích na zemní práce při stavbě Sudetské cesty poblí tábora nebo zaměstnána v táborových dílnách jako zámečníci a truhláři.
V červenci 1940 přilo na Slezské sedlo 250 belgických válečných zajatců, kteří byli ubytováni v budově někdejí německé celnice a dále 500 válečných zajatců umístěných do lágru u Borovic. Vězni byli nasazováni zejména na budování Sudetské cesty. Do konce února 1941 propustil Wehrmacht větinu belgických zajatců a na jejich místo na několik měsíců nastoupilo kolem 200 zajatců francouzských. Na podzim 1941 osídlilo lágr asi 400 zajatců sovětských.
Váleční zajatci a účastníci nucených prací při stavbě Sudetské cesty
Civilní pracovní tábor byl zruen v roce 1943, poltí dělníci byli odvezeni a byli nahrazeni polskými, francouzskými, belgickými a dánskými válečnými zajatci z lágrů č. VIIIE a č. 308 ve Swietoszowu, jako i č. VIIIC v Zagani, č. VIIIA ve Zgorzelci a Wojcieszycích. Průměrný počet osob činil kolem 700 muů, z toho asi 300 Francouzů. Území tábora bylo pečlivě střeeno, bylo obehnáno ostnatým drátem, se stráními věemi. Váleční zajatci bydleli v několika dřevěných barácích. Stavební práce nadále prováděla firma z Legnice a dozor dělníků prováděli důstojníci SS.
Práce na výstavbě Sudetské cesty byla velmi těká. Vězňové a zajatci krumpáči drtili kámen na těrk pro stavbu hlavní silnice. Na Sudetské cestě byly vybudovány tři velmi pevné mosty: přes Kaczu, Myju a Podgórnu s ířkou vozovky kolem 11 metrů. Mizerně stravovaní a těkou prací suovaní lidé podléhali vysílení a nemocem. Také je decimovala epidemie skvrnitého tyfu. Němcům se vak nepodařilo jejich plány uskutečnit a na přelomu let 1944 1945 v důsledku přibliování se fronty tábor zlikvidovali. Zbývající přeiví vězně, kteří astně přečkali hlad, bití a patné zacházení, postříleli. Celkový počet zahynulých vězňů se odhaduje na 800 a 1000. ?styřicet zajatců bylo pochováno ve společném hrobě nedaleko tábora. V masových hrobech bez označení na zdejím hřbitově bylo pochováno 500-600 osob různých národností. Roku 1945 bylo asi 70 osob přeneseno do Przesieky. Jejich osud zůstává neznámý. Baráky byly rozebrány a spáleny tak, e zbyly pouze kameny označující místa, kde byly budovy umístěné.
V současnosti lze na území někdejího tábora rozeznat základy zděných budov, např. kuchyně, baráků, jako i kameny vykládané spojovací chodníky a té dva kruhové objekty - snad nádre nebo cisterny.
V areálu hřbitova byly provedeny dvě částečné exhumace, v letech 1956 a 1970. Je známo, e pohřbení byli vojáci. Svědčí o tom předměty u nich nalezené: knoflíky vojenských uniforem a také označení z trestního lágru 308.
Pozůstatky zajatců odkryté při exhumaci 27. října 1970.
Na hřbitově v Borovicích se nachází 38 bezejmenných hrobů s dubovými kříi označenými táborovými značkami, obestavěnými betonovými obrubníky a jeden velký masový hrob. Ukazatel u Sudetské cesty a pamětní deska osazená do ulového bloku informují turisty o příběhu tohoto místa.
V sedmdesátých letech 20. století se projektovalo dokončení Sudetské cesty, která by přes Krkonoské sedlo vytvořila dopravní tepnu mezi Polskem a ?seskoslovenskem. Natěstí byl tento projekt zastaven a dostalo se pouze na pokrytí nejvrchnějí části cesty asfaltem.
Mapka vývoje Sudetské cesty, umístění tábora a hřbitova v Borovicích
Za kříením Sudetské cesty s modrou turistickou značkou, která vede z Przesieky na Krkonoské sedlo, je dnes v úseku asi jednoho kilometru cesta iroká, zpevněná a, dalo by se říci, připravena k vyuití. V dalím kilometru se cesta mění ve stezku, podél které leí hromady kamení - zajisté materiál připravený před více ne 60 lety pro stavbu dalího úseku. Poté se stezka ji stává patně schůdnou a zatáčí na severovýchod, protínajíc modrou značku. Poslední úsek před pindlerovým sedlem v délce asi půldruhého kilometru je také zpevněný v délce několika set metrů. Z české strany na pindlerovo sedlo vede iroká sjízdná asfaltová silnice.
V roce 2007 byl hřbitov v Borovicích díky autorům portálu
www.Borowice.pl, Radě ochrany válečných památek a hrdinství ve Varavě, Lesní zprávě Sněka v Kowarech a Místnímu úřadu v Podgórzyně od základu opraven.
?seská verze pochází od přátel z Hradce Králové, ?sesko.